Cesta do Izraele byla poznáním, ale především prací
Zatím poslední pracovní cesta mě zavedla do Izraele. Strávil jsem zde šest dní, velmi poučných a důležitých k pochopení některých zásadních otázek. Odpovědi na tyto otázky bude zanedlouho potřebovat také Česká republika.
Na blízkovýchodní cestu jsem vyrazil jako místopředseda senátního ústavně právního výboru spolu s místopředsedou Senátu Jiřím Šnebergerem, předsedou ústavně-právního výboru Jaroslavem Kuberou a předsedkyní senátní komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury Jiřinou Rippelovou.
Naše cesta měla několik cílů. Za prvé to byla výměna zkušeností s politickou a odbornou veřejností v izraelském Institutu pro demokracii a tvorbu ústavy. Židovský stát nemá ústavu v klasickém slova smyslu a přitom velmi dobře funguje jako plně demokratická, pluralitní a rozvinutá země.
Dalším naším cílem byla návštěva izraelského parlamentu, Knesetu, a debata v ústavně-právním výboru tohoto zákonodárného orgánu. Jedním z témat bylo vězenství a zde musím konstatovat, že Izraelci mají skutečně špičkový systém vězeňství. Důkazem pro nás byla návštěva jedné z významných izraelských věznic. Spolu se svými kolegy jsem nevynechal žádné z míst, která tvoří základ bezpečnostních problémů celého současného světa. Ať už je to oblast Golanských výšin, pásmo Gazy, obě části Jeruzaléma či Západní břeh Jordánu. Provázela nás zde neuvěřitelně přísná bezpečnostní opatření a za poměrně krátkou dobu našeho pobytu zde došlo ke dvěma incidentům, o nichž informovala i česká média. Nabyl jsem zde dojmu, že ten, kdo uvedená místa nezažije na vlastní kůži, nemůže dokonale poznat podstatu událostí, které tolik hýbou mezinárodní politikou. Taková poznání jsou velmi důležitá zvláště s ohledem na roli Evropy při řešení blízkovýchodního konfliktu. Nezapomínejme, že Česká republika se zakrátko stane předsednickou zemí EU.
Součástí naší cesty byla rovněž návštěva památníku obětem holocaustu. I ta nejotrlejší povaha by si zde plně uvědomila hrůznost zvěrstev páchaných na Židech, a to bez ohledu na věk obětí. Památku těch dětských jsme uctili položením věnce.
Kromě toho jsem v Izraeli poznal spoustu zajímavých lidí, z nichž někteří mají překvapivě úzkou vazbu na Českou republiku a dokonce na region, kde žiji. Kontakt s nimi bych velmi rád udržel a pokud se to podaří, určitě se zde k těmto lidem a jejich osudům vrátím.