Kdyby měl někdo důvod nepřát našemu předsednictví Evropské unii, těžko by vymyslel horší situace, než ty, které nás tímto půlročním obdobím provází. Vystupňování krize na Blízkém východě, „plynová“ krize (související s potenciální energetickou krizí) a konečně krize ekonomická.

Jsme téměř v polovině předsednického období a zatímco intenzita prvních dvou zmíněných problémů poklesla, tedy alespoň na čas, ekonomické potíže se celosvětově prohlubují a zatím nic nenaznačuje, že by tomu mělo být v dohledné době jinak.

Již jsem se zde před časem zmínil o dobré fiskální politice směřující ke stabilizaci veřejných financí, za kterou můžeme vděčit současné vládě. Ta se teď snaží koordinovat protikrizové kroky tak, aby byly racionální a účinné, pokud možno plošně, a aby napomohly k oživení fungování bankovního trhu.

Tyto snahy vyústily v ustavení tzv. NERVu, čili Národní ekonomické rady vlády. Správnost a korektnost tohoto počinu snad nemže popřít nikdo. NERV je politicky vystavěný zleva doprava, při nominací jednotlivých členů tohoto poradního orgánu nehrála žádnou roli politická příslušnost. Naopak, snahou bylo dát dohromady různě smýšlející osobnosti, špičkové ekonomické odborníky. Logika tohoto postupu je dobře patrná na protikrizovém plánu, který z NERVu vzešel. Neordinuje žádnou šokovou terapii, nedoporučuje efektní a přitom jen krátkodobě účinná opatření.

V současnosti je klíčová podpora podnikové sféry, a tedy snaha o zmírnění růstu nezaměstnanosti v České republice. NERV proto mimo jiné navrhuje slevou na sociálním pojištění pro zaměstnavatele, zrychlení odpisů nebo osvobození malých podniků a podnikatelů od placení záloh daně z příjmu, garance za úvěry Českomoravské záruční a rozvojové banky a další opatření, která mohou pomoci podnikům i jejich zaměstnancům a zároveň udržet stabilitu veřejných financí.
Na závěr si dovolím jeden povzdech.

Nelze si nevšimnout, že některým jedincům nebo uskupením se současná ekonomická krize náramně „hodí do krámu“, a to zvláště nyní, před volbami do Evropského parlamentu. Skoro se zdá, jako by říkali „čím hůře, tím lépe“. Pokud ne jindy, alespoň nyní by mohli udělat něco dobrého pro občany této země. Mohli by alespoň mlčet.